Minulost města je úzce spjata s dějinami celého národa. Stopy osídlení Rožďalovicka můžeme doložit již od počátků mladší doby kamenné, např. nález kulturní jámy s kostmi zvířat, drobným i pazourkovými nástroj i a nádobami volutové i vypichované keramiky nebo 2 koster skrčenců, vše v blízkém okolí nynější Lindnerovy základní školy. Z dalších nálezů je bohatěji zastoupena kultura zvoncových pohárů z naleziště na Židáku, z jiných míst pocházejí nálezy z doby bronzové, z období keltského aj. Za slovanského osidlování se zde usadili Charváti ze sousedství mocných Zličanů a pod správou Slavníkovské Libice. Po jejím vypálení a vyvraždění Slavníkovců přešlo území k župě havraňské a do kraje Boleslavského. Sem patří první písemná zpráva o Rožďalovicích v Palackého Dějinách. K r. 1223 - 1226 se uvádějí jako dědictví Soběhrdovo z neurčeného rodu. Delší čas se potom v držení panství rožďalovického uplatňují současně dva různé rody, proto se domníváme, že tu byly dvě vsi stejného jména, jedna v okolí tvrze, podhradí, druhá opodál u řeky s trojúhelníkovým tržištěm. Nejvíce se proslavil Ješek z Rožďalovic z družiny krále Jana Lucemburského. Měl titul "mistra zlaté mince", která se u nás razila poprvé podle florentského vzoru. Za své zásluhy získal od krále městská privilegia r. 1340, kdy se Rožďalovice staly poddanským městem. Radnice s městskými právy však shořela při obrovském požáru r. 1666. Práva obnovil císař Leopold I., Josef I. a Josef II.
   Ješek z Rožďalovic doprovázel svého krále i při válečné výpravě na pomoc Francouzům a v bitvě u Kresčaku s ním padl r. 1346. Král s 50 rytíři je pohřben v městě Lucemburku.
   V době husitské tu vládli páni z Mochova a Košíkové (podle tvrze v Košíku) z Lomnice. Mikuláš z Mochova připojil svou peče» na protestní list 452 českých a moravských pánů koncilu v Kostnici proti upálení Husovu a uvěznění Jeronyma Pražského. Teprve korcem 15. století se stali jedinými pány Rožďalovicka a Dymokurska páni Křinečti z Ronova. Hlásili se k Jednotě bratrské a přáli vzdělání. Asi s jejich podporou vystudoval na pražské universitě Václav Rožďalovský a Jiří .Melantrich. Křinečtí přestavěli zámek renesančně. Byli tu pohřbíváni, leč zachoval se jediný náhrobek Lukrecie Křinecké z Jandorfu z r. 1585, zazděný do východní zdi kostela. Osudy rodu Křineckých po Bílé hoře vylíčil Alois Jirásek v románě "Skály". Jejich panství bylo zkonfiskováno a r. 1622 je koupil vojevůdce Albrecht z Valdštejna, po roce je však vyměnil se svým příbuzným, takže tu Valdštejnové z jiné větve vládnou do r. 1760. Za nich byl původní gotický kostel vestavěn napříč do většího barokního, který je tak orientován ve směru sever - jih.
   Vysvěcen byl r. 1731 ke cti sv. Havla. Podobně byl barokně přestavěn zámek a děkanství. Před zámkem stojí dvě Brokofovy sochy z r. 1717, sv. Václav a Jan Nepomucký, na náměstí je mariánský sloup z r. 1718. Po Valdštejnech se v kratších obdobích střídají různí majitelé, od r. 1815 pak Lobkovicové. Panství drželi do r. 1930.
   Války třicetiletá, sedmiletá a prusko-rakouská se města příliš nedotkly, procházely tu však různé armády, vyžadovaly přípřež a zásobování a zřizovaly vojenské lazarety. V r. 1866 se město stalo útočištěm uprchlíků, hlavně z Mnichovohradištska.
   Za 1. i 2. světové války sloužily školní budovy tomuto účelu nebo se v nich usadila armáda. Na. pomníku padlých z 1. světové války najdeme 51 jmen obětí a na rodném domě Josefa Hojsáka, popraveného na italské frontě; pamětní desku. Oběťmi 2. světové války byli:

Josef Kozel, narozený 1905, šofér a sokolský pracovník, padl na barikádě v Bráníku
František Malík, narozený 1891, praporčík - délesloužící čsl. armády, padl na barikádě v Libni (záslužný kříž in memoriam )
Josef Paleček, narozený 1893, úředník Živnostenské banky, ilegální pracovník, zatčen a vězněn, po 3 letech umučen v Golnově
Josef Plesar, brusič skla, ročník 1924, zahynul při náletu na Berlín
Václav Saska, narozený 1915, padl na barikádách na Pankráci
Miloslav Styblík, narozený 1914, obchodní zástupce firmy Tichý; nezvěstný při cvičném letu nad Bahamy, pamětní deska na rodném domě
Václav Taraba, 16 letý truhlářský učeň, padl 7. 5. 1945 z Rožďalovicích, pamětní deska na zahradní zdi bývalého kláštera

Při partyzánské akci 7. 5. 1945 v Rožďalovicích dále padli:
František Ryba, obchodník z Kopidlna a Chasan Kalikov, Vlasovec z Turkestanu. Pamětní desky mají v Tyršově ulici.

Za osvobození bojovali:
Josef Vyhnánek, hospodářský úředník cukrovaru v Rožďalovicích, nar. 22. 8. 1911 v Dolním Bousově, bojoval ve Svobodově armádě, od r. 1945 žil v Rožďalovicích do své smrti 9. 10. 1987
Vlasta Vyhnánková, švadlena, narozena 17. 12. 1921 v Ostravě, vykonala stejnou cestu jako její manžel z Buzuluku do Prahy, po válce žije v Rožďalovicích
Josef Doubek, obchodní příručí z Rožďalovic, bojoval jako letec - bombardér ve Velké Británii, žije v Austrálii
František Mlejnecký, bojoval jako letec - stihač ve Velké Británii, žije v Anglii
Stanislav Kraus, před válkou učitel v Rožďalovicích, účastnil se všech tažení v Palestině, Syrii a Egyptě v Tobruku, žije na odpočinku v Holíně.

Uchovejme jména všech trvale ve své paměti!

Prameny:
    Rožďalovice - Sborník vydaný k 650. výročí založení města (1990)
    Rožďalovice - Sborníček vzpomínek rodáků a přátel Rožďalovic (1947)

(c) 2018 Rozdalovice.wz.cz, rozdalovice.wz seznam.cz