Příroda Rožďalovicka

  Po krajinné stránce má Rožďalovicko to štěstí, že leží na pokraji "Zlatého pruhu země české" a "Českého ráje". Fyto geograficky patříme do teplé oblasti (Thermophytikum) Českého Thermophyfika a do okresu Rožďalovická pahorkatina. Tady vytváří podokres Rožďalovická tabule. Do tohoto okresu patří ještě Mladoboleslavský Chlum a Bakovská kotlina. Máme tu tedy dokonce malé jmenovité výsadní postavení. Je to území o ploše zhruba 30 x 40 km mezi Jizerou a Cidlinou, na jihu navazující na střední Polabí a na severu na Český ráj.
  Velkým štěstím pro Rožďalovice jsou rozsáhlé lesy a četné rybníky. Ty od nepaměti lákaly naše rodáky, grafiky i malíře.
  Z původních dubohabrových a lužních porostů bychom tu sotva něco již našli. Rozsah lesů se sice v historické době příliš nezměnil, změnila se ale jejich kvalita. Přibylo jehličnatých, v naší oblasti hlavně smrkových porostů. To je daň za ekonomické využití lesa. Civilizace, zvláště rozmáhající se průmysl, energetika a doprava, berou si ale od našeho století další daň. Jejich emise velmi nepříznivě působí na vegetaci a snižují odolnost vůči škůdcům z oblasti rostlinné i živočišné říše. A tak již ve dvacátých letech našeho věku začínají odcházet jilmy. Posledních dvacet let, pozorujeme progresivní onemocnění dubů, ale nyní i habrů a topolů. Svízele mají i ovocnáři s "šárkou" a "spálou" jádrového ovoce.
  Podstatně u nás ubylo lučních porostů jako důsledek meliorací v povodí Mrliny i její regulace. Pravidelné každoroční záplavy od Bučice až do Podlužan jsou již historií. Pominuly časy, kdy jsme v zimě se mohli vydat na bruslích právě od Bučice přes Zámostí až do Podlužan. Regulace toku Mrliny od Bučice do Rožďalovic provedená v šedesátých letech byla ale provedena citlivě, byly zachovány i meandry řeky, takže se tu ještě dnes můžeme setkat i s ledňáčkem. Málokdo ví, že při dobré vodě je Mrlina sjízdná pro vodáky od Hasiny až do Křin ce ( a odtud se tedy pak můžete vydat až do Labe a k moři ) . Průjezd je velmi romantický a prý si v ničem nezadá se Želiv kou.
   Přechod na kolektivizaci zemědělství od padesátých let a scelování pozemků vytvořily v naší oblasti stejně jako jinde pravou kulturní step. Ta má potíže s vodním hospodařením a erozí. Používá se těžkých mechanismů, málo se využívá statkových hnojiv. Dochází tak ke ztrátě humusu a zhoršování struk tury půdy. Ta pak nedokáže dostatečně využít a propouštět srážkovou vodu. Dochází k přesušení nebo naopak k zamokření: Největším kamenem úrazu je přehnojování pozemků umělými hnojivy. To vede k znehodnocování pozemních vod. V Rožďalovicích je tento problém o to větší, že nemají veřejný vodovod, takže prakticky veškeré studny ve městě nemají vodu vhodnou pro kojeneckou výživu.. Snaha o vybudování skupinového vodovodu byla zatím bezúspěšná.
  Boj o čistotu řeky Mrliny není u nás novinkou. Již od dvacátých let se tu bojovalo za zrušení drožďárny v Libáni, která učinila z Mrliny zapáchající stoku. Za vlahých letních večerů byl odtud cítit zápach až na Tuchom. 22. dubna roku 1923 se konala v této souvislosti v Rožďalovicích protestní schůze, které se zúčastnily i obce Psinice, Křešice, Podolí, Zámostí a Podlužany. Dne 6. května pak tu měl být pořádán protestní tábor lidu, ale byl státním zastupitelstvím v Jičíně zakázán. Pak tehdy všechny protesty zůstaly bez výsledku.
  Po opakovaných urputných jednáních byla drožďárna zrušena až v roce 1978. Je zajímavé, že již za dva měsíce tekla Mrlinou čistá voda a objevily se tu ryby. Příroda si dokáže velmi rychle pomoci, jen jí nesmíme stále více a více ubližovat. Stejně rychle by se vypořádala i se znečištěným ovzduším.
  Největší problémy budeme mít ale s půdou. I když do ní přestaneme vkládat škodlivé látky, bude léta trvat, než se vzpamatuje a dá nám všude dostatek kvalitní pitné vody. Právě v poslední době probíhá jednání se zemědělskou výrobou o tom, aby alespoň v bezprostředním okolí našeho města nebyla po užívána umělá hnojiva a pesticidy. Snad to alespoň trochu po může naší vodě.
  Situace naší Mrliny se zlepšila i po zrušení cukrovaru roku 1969. Většina z nás dobře pamatuje jeho kampaňové vody. Přivádí nás to k dalšímu problému: výstavbě velkokapacitního cukrovaru s celoroční výrobou v Kopidlně. Má mít sice uzavřený vodní okruh, ale teprve budoucnost ukáže, co tomu řekne Lohovský a Bučický rybník a jeho ryby. Ještě větší starost je tu s vytápěním objektu. Počítá se s uhloprachem a vznikem dvou set tun popíIku denně. K tomu připočítejme unikající oxid siřičitý a oxidy dusíku.: Odlučovače sice něco zachrání, ale vcelku by to znamenalo těžkou ránu pro naše lesy, zdraví i celé životní prostředí. Snad se podaří prosadit vytápění plynem.
  Máme problémy se: skládkami odpadků. Divokých skládek ubylo díky kontejnerům, které se nyní k odvážení odpadků používají. Záleží hlavně na občanech, aby v okolí skládek udržovali pořádek a co patří sběrným surovinám, odvezli tam. Co se dá spálit, tím se můžeme doma zahřát a co jde zkompostovat, využijeme na zahrádce místo strojených hnojiv. Doba využitelnosti skládek se tím podstatně zvýší.
  Kraj u Rožďalovic má tedy výsadní postavení v tom, že leží na rozhraní "Zlatého pruhu země české" a "Českého ráje". To dává i ráz přírodě. Jsou tu teplomilné prvky, ale v lesích se tu setkáme i s pod horským i prvky, o kterých bude ještě dále řeč.
  Kraj je to pamětihodný a zasluhující péče i ochrany. Úrodné lány na jihu střídají dubohabrové háje na severu. Původní slatiny v Polabí zasahují k nám podle toku Mrliny. Zachovaly se ale jen v nepatrných zbytcích. Když takový zbytek původní louky jižně od Pojed před patnácti lety zmeliorovali, obdělali a naseli tu cukrovku, narostla tu řepa nevídaných rozměrů. Jaká půda, jaká úrodnost. Od té doby jsem takové bulvy neviděl.
  Naše listnaté háje jsou svým způsobem jedinečné. Podívá meli se na mapu Čech, zjistíme, že druhý podobný, ale menší komplex je pouze jihozápadně od Prahy v Českém krasu. Je naší povinností zachovat toto bohatství pro naše potomky. Civilizační tlaky se tu silně projevují. Projevují se v zemědělské výrobě, projevují se v lesním hospodářství. Přibývá jehličnanů na úkor listnáčů. To se pochopitelně projevuje i ve složení flóry i fauny. Nejhůře však působí škodlivé emise, i když patříme v Čechách k málo postiženým oblastem. Naše lesní oblasti jsou kupovdivu stále řazeny k nejméně postiženým v Čechách. Podíváteli se ale na naše duby oslabené exhalacemi a postižené tracheomyhosou, mnohdy zapochybujete. Není to ovšem jen problém náš, je to problém celoevropský, ne-li celosvětový. To ovšem neznamená, že bychom měli dále spalovat to nejhorší uhlí, dokonce v bezprostřední blízkostí našich lesů, a ničit ne jen je, ale i svoje zdraví.
  Dá se předpokládat, že mýcení lesů ve větším rozsahu u nás prakticky skončilo právě před šestisty lety, asi ve 14. století. Od té doby se jejich rozsah jen málo změnil. I co se týče počtu druhů dřevin, mnoho se nezměnilo, podstatně se ovšem změnily počty v jednotlivých druzích. Nejpočetnější zůstává dub, habr, lípa. Ubylo topolů, osik, méně je i břízy. Proto je i málo křemeáčů. Hub ubývá ovšem i proto, že o sezóně bývá v našich lesích více aut než hub.
Vzácný je řešetlák a břek ( Sorbus torminalis) , druh jeřábu s listy podobnými javoru a hnědými plody. Zachoval se jen v několika jedincích u Tuchomi a dva vzrostlé exempláře jsou na Židáku. Snad nám je nezkácejí.
  O záchranu Židáku bojujeme totiž již několik let. Porost je starý 120 let a má být pokácen. Jsou tu nádherné modříny, borovice a duby. Pro rožďalovické rodáky by znamenalo jeho pokácení asi tolik, jako trvale vypustit Bučický rybník. Ten se dá rychle znovu naplnit, ale obnova podobného lesa by trvala tři generace, pokud by vůbec byla možná. Teprve listopadové události roku 1989 přinesly větší naději, že se podaří Židák zachránit. Úplnou jistotu stále ale nemáme.
  Snad hojněji než dříve se u nás objevuje bez hroznatý (Sambucus racemosa) s červenými plody. Podstatně vzácnější je střemcha, téměř vymizela kalina. Zato místy ještě není vzácný lýkovec jedovatý ( Daphne mezereum ). Méně je brslenu. Z drobných dřevin je již vzácná jehlice trnitá a kručinky. To byly rostliny mezí a suchých, neobdělaných půd.
  V roce 1972 bylo studována rozšíření dřevin v ČSR. Bylo k tomu vybráno 115 druhů. Z tohoto počtu bylo u nás zjištěno 49. Je to vysoké číslo, vezmete-li v úvahu, že do celkového počtu byly počítány i druhy zavlečené a pěstované. Z těch byly u nás zjištěny jen dva: smrk a modřín, které u nás nejsou původní. Sčítání na Nymbursku prováděla dr. Husáková - Plašilová s řadou spolupracovníků (u nás J. Vyhnánek).
  Na tomto místě je nutno se zmínit o chráněných stromech na Rožďalovicku. Roku 1978 byla potvrzena státní ochrana těchto stromů:
- dub zimní - Rožďalovice, zahrada bývalého zámku obvod kmene 400 cm, stáří asi 200 let
- lípa malolistá - Rožďalovice u kostela obvod 350 cm, stáří asi 150 let
- skupina tří jírovců maďalů - Rožďalovice u "Izidora" obvody 240, 355, 390 cm, stáří 150 - 200 let skupina dvou lip malolistých - za Podolím
obvody 300 a 360 cm, stáří 150 - 200 let skupina tří jírovců maďalů - u Hájku obvody 230, 265 a 310 cm, stáří 150 let
- lípa malolistá - Doubravany za obcí k Bošínu obvod 250 cm, stáří 150 let
  Roku 1988 byly dány do ochrany:
- jínan dvoulaločný (Ginkgo biloba) v zahradě bývalého zámku v Rožďalovicích. Je to význačný druhohorní relikt, který u nás rostl již před 200 milióny lety. Dožívá se stáří až 2 000 let. Náš strom má objem kmene 210 cm a je starý asi 150 let. Byl navrhován do ochrany již roku 1974
- dub zimní - na kraj i lesa Židáku obvod 380 cm, stáří 250 let
- buk lesní - na kraji lesa Kálku obvod 315 cm, stáří asi 200 ,let. Má ,krásně spirálně tvořený kmen
- lípa malolistá - u Doubrana na křižovatce silnic Doubravany - Košík - Rožďalovice obvod 295 cm, stáří asi 200 let
  Ochrany a péče zasluhuje stromořadí "V lipách", kde ,stojí 90 lip srdčitých až 200 let starých s obvodem až 440 cm. Většinou jsou ve špatném zdravotním stavu. Stromořadí "V kašta nech" má 60 stromů o obvodu 280 cm a stáří také až 200 let. Problémy ochrany se tu střetávají s problémy bezpečnosti pro chodce i dopravu.
  V roce 1988 byl podán návrh na .ochranu dubů letních na hrázi rybníka na Bučici. Na severní straně hráze tu ubyly duby jíž před deseti lety vykáceny. Ve snaze zachránit jižní stranu byla tedy navržena ochrana. Jde o 23 stromů ve stáří 150 - 250 let a obvodech 200 - 400 cm. Ochrana těchto nádherných stromů ale nebyla přiznána, zřejmě vzhledem k progredujícímu onemocnění tracheomykosou.
  Do ochrany již roku 1972 byly navrhovány topoly u silnice a trati u železniční zastávky u Svídnice. Šlo o topoly o obvodech přes 400 cm. Opakovaně jsme se pokoušeli o jejich ochranu v letech 1974 a 1983. V roce 1985 ale byly pokáceny, prý z bezpečnostních důvodů, protože ohrožovaly dopravu.
  Podobný osud stihl stejné topoly v Rožďalovicích, tehdy ještě před cukrovarem počátkem 70. let.
  Nepodařilo se také zachránit porosty topolů, vrb, javorů a olší podél Mrliny od Podlužan v délce 0,5 km. Rostly tu stro my staré až 150 let s obvody do 250 cm. Ochranu jsme navrhovali v letech 1974 a 1983, ale při regulaci byly pak stromy většinou pokáceny.
  Ochranu nezasluhují ovšem jen dřeviny, ale i byliny. Z chráněných rostlin u nás napočítáme 36 druhů. Označení "Chráněné" je velmi relativní, protože u nás roste řada druhů mnohem vzácnějších, než některé tzv. chráněné.
  Mezi nejnápadnější patří naše orchideje - vstavačovité. Díky zbytkům slatinných luk u nás ještě není vzácný vstavač maový .Jeho mnohem vzácnější příbuzný vstavač pleťový (Dactylorhiza incarnata) roste u nás v malé, ale stálé popu laci u Hasiny a za horním rybníkem na "Holi". Bohužel právě tato lokaIita je nyní ohrožena meIioracem i. LokaIitu na Hasině se nám podařilo před několika lety po urputných jednáních zachránit. Louka tu měla být zahrnuta při bagrování rybníka. Bojovali jsme s ACHP Městec Králové a JZD Košík, abychom tu "naše kytky", jak se vyjádřil jeden přední funkcionář, zachránili. Malér je právě v tom, že si často někteří odpovědní činitelé myslí, že ochranáři ochraňují jen pro sebe a svoje "podivínské". zájmy.
  Na "Paloukách" u Hasiny byly i staré olše, které bagristé používali k tomu, že si o ně tlučením čistili lžíce bagrů, takže je utloukli k smrti. Nemají to naše poslední louky Lehké.
  Z dalších vstavačů tu máme vzácný vstavač vojenský. Vstavač kukačku, kdysi hojný na několika místech, jsme zjistili na posledy před pěti lety právě na "Paloukách" u Hasiny.
  Místy se vyskytuje okrotice bílá, typická tím, že některá léta není vzácná, jindy ji zas nenajdeme vůbec.V lesích tu rostou oba vemeníky, dvoulistý i zelený, ale nyní., jsou vzácné, zvláště posledně jmenovaný. Také kruštíky jsou již vzácné.
  Lesní louky "Na bahnech" za Tuchomí hostily ještě v šedesátých letech prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza Fuchsii). Je možné, že se jednalo o ještě vzácnější prstnatec plamatý ( D. maculata), který nyní roste v Čechách už jen u České Lípy. Tehdy tu rostla i tolije bahenní .
  Tvrdou ranou zde pro tyto rostliny byla meliorace potoka v těchto místech, která tu silně snížila hladinu spodní vody. Nevadilo to příliš mečíku střechovitému, jehož nádherné květy se pak objevily na vybagrovaných hromadách u potoka. Dnes je tu již velmi vzácný. Snad mají na jeho zániku zásluhu i divoká prasata a siky. O malých jelenech sikách určitě víme, že tu na jaře spásají porosty bledulí.
  Z ostatních rostlin tu ještě je slušná populace modrého kosatce sibiřského ( Iris sibirica) a hojnější než dříve je tu úpolín evropský (Trollius europaeus). Ten je hojný i na lukách na "Varabuli". Zde byl také nalezen vzácný vstavač bahenní (Orchis palustris). Všude hojný u rybníků i potoků je chráněný a jinde ne příliš častý kosatec žlutý ( Iris pseudacorus).
  Vzácná u nás není lilie zlatohlavá (Lilium martagon), která roste roztroušeně ve všech našich dubohabrových hájích, místy i hojně. Trpí okusem poupat vysokou zvěří.
  Áron plamatý (Arem maculatum) má snad jednou lokalitu ve Středočeském kraji u nás za Hasinou v "Boru". Je tu stabilní, dosti četná populace. Naproti tomu se u nás nevyskytuje ďáblík bahenní (Calla palustris) a mizí i puškvorec obecný (Ácorus calamus), kdysi hojný.
Na Holi v šedesátých letech rostly poslední exempláře hořce křížatého (Gentiana cruciata). Podobně zmizel na "Bahnech" i hořec hořepník (G. pneumonanthe).
  Hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus superbus) zdobí roztroušeně okraje lesních cest od Dymokur až ke Kamensku. Na Holi máme malou, ale stabilní lokalitu hořečku nahoř klého pravého (Gentianella amarella amarlla).
  Vzácné jsou v našich rybnících lekníny i stulíky. Plný jich býval zvláště rybník na Nové Hasině. Konec jim tu učinilo bagrování rybníka před několika lety. Lekníny i stulíky odtud ,
přenesli na několik míst od Mrliny mladí ochránci přírody ze ZDŠ Rožďalovice s učitelkou Boudnou a Jiřím Severou. Stulíky místy dobře prosperují, například přímo u mostu v Rožďalovi cích.
  Za zmínku stojí ještě výskyt oměje různobarvého (Aco nitum variegatum) a orlíčku obecného (Aquilegia vulqaris). Oměj roste na vlhkých místech u Hasiny a na "Bahnech". Tam na sušších místech a u Pilského rybníka roste vzácně i orlíček.
  Hojný v našich lesích býval asi do šedesátých let náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora). Dnes je vzácný.
  V lese u Sovolusk je malá, ale bohatá lokalita náprstníku červeného ( D. purpurea ) . Je tu zřejmě zplanělý.
  V roce 1988 se objevil na "Bahnech" rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion longifolium).
Tolik o našich nejzajímavějších kytičkách. Podívejme se teď do naší živočišné říše a začněme těmi největšími:
  Nevíme, kdy byl ,u Rožďalovic zastřelen poslední medvěd, ale v městské kronice se dočteme, že "Dne 5. listopadu 1629 držena byla slavná honba v lesích tuchomských, při které Jakub Kulich, lesní pana Adama Valdštejna, zastřelil medvěda tlouštky, anžto vážil 280 liber.
  Z ostatních šelem nyní ještě u nás vzácně žije jezevec. . Liška je běžná a myslivci" velmi pronásledovaná jako přenašeč vztekliny.
  Zajímavá je situace kolem černé zvěře. Podle Komárka (1945 ) byl i u nás divocí vepři vyhubeni již před několika sta letími a z velkých panských lesů zmizeli definitivně koncem 18. a v 19. stol. Píše: "Tak jako ji (černou zvěř) postupující lidská kultura a agrarizace kraje vyhubila v naší zemi jako první zvěř, tak ve 20. stol. zmizí zcela ze seznamu našich volně žijících zvířat, tak jsou jejich dnešní chovy v několika oborách posledními mohykány bývalé slávy". A hle: Dnes je tato zvěř v našich lesích hojná, stává se místy dokonce i škůdcem na polních kulturách. Pomnožila se tu hned po válečných událostech od roku 1945, zřejmě přihnána frontou z karpatské oblasti.
  Aklimatizovanou vysokou zvěří je u nás malý asijský jelen sika. Byl původně koncem minulého století vysazen v poděbradské oboře. Dnes tu žije volně přemnožen v celém lesním kom plexu od Loučeně až po Kopidlno. Jeho stavy se odhadují na 200 kusů. S oblibou spásá na jaře porosty bledulí u Pilského rybníka. Proti srnčí zvěři má tu výhodu, že prakticky nevychází mimo les a je proto méně ohrožen toxickými vlivy potravy ( hlavně siláží ). To je právě hlavní příčinou úbytku srnců v po sledních letech. Ještě před několika lety se zdálo, že i srnec je u nás přemnožen. Na lukách u Mlýnce to mnohdy vypadalo jak na africké safari. Dnes tu nejsou stavy srnců o mnoho vyšší než stavy siky.
  Zajímavostí v naší oblasti je losice, která se tu poprvé objevila roku 1985. v příštím roce byla pozorována s teletem a ob jevil se tu i býk. Toulá se od Seletic až po Záhornice a několikrát byla pozorována na pochodu za rožďalovickým hřbitovem od Bučice do Kálku. Prudce klesly stavy zajíců, i když se zdá, že jsou poslední léta stabilizovány, ovšem na nízké úrovni. Je jich stav v naší oblasti se odhaduje asi na 600 kusů. Úbytek působí nepochybně, jako všeobecně, pesticidy a jiné chemické škodliviny uplatňující se nepříznivě v potravinovém řetězci. I když vždycky přímo nehubí, omezují plodnost.
  Z ostatních savců stojí za zmínku veverka. Tato kdysi hoj ná "opička našich lesů " je nyní vzácná. Někteří myslivci říkají, že ji vyhubila kuna, která ji nesnese v revíru. Zdá se, že kun skutečně přibylo.
  Co platí pro zvěř srstnatou, platí i pro pernatou. Křepelka je velmi vzácná, koroptve bychom spočítali na prstech. Zvláštní postavení má bažant. Původní bažant kolchický, pocházející z Předního Východu, je u nás právě asi 650 let, tedy stejně s naším výročím. Dovezl 'jej do Čech pravděpodobně Karel IV.z francie. Vyskytuje se u nás již jen jednotlivě. Častěji se setkáme s bažantem obojkovým, kterého poznáme podle bílého kroužku na krku. Ten pochází z Dálného Východu, je běžně pěstován, proto je méně plachý a při lovu bývá problém jej zvednout ze země.
  Z ostatních ptáků jsou u nás zastoupeny hlavně vodní druhy vzhledem k četnosti našich rybníků. Letos 18. března jsem napočítal na Bučickém rybníku 23 volavek popelavých. V roce 1988 u nás pravděpodobně jeden pár i zahnízdil ( Severa ) .
  Asi před pěti lety se po dva roky objevila na rybníku na Holi volavka bílá. Byla tu po několik dní pozorována i na sklonku léta 1990. Pravidelně se objevují i kormoráni. 31. března letošního roku byla například pozorováno 10 kusů na tahu u Mlýnce ( Válek ) . Podobně je tomu i s divokými husami.
  Čáp bílý hnízdí pravidelně na známém místě v Rožďalovicích od roku 1946 a vyváděl každoročně 2 - 4 mladé. V únoru 1986 jim vichřice shodila hnízdo. První čáp tehdy přiletěl 1. dubna. Ihned po příletu druhého čápa 4. dubna začali stavět nové hnízdo a byli se stavbou za týden hotovi. Vše vystavěli z nového materiálu - z obrovské hromady starého hnízda nic nepoužili. Od 12. dubna pak seděl i na vejcích. Vyvedli toho roku 2 mladé.
  Nejčasnější přílety čápů jsou u nás 25. března (1957, 1989 ) , nejčasnější odlety 15. srpna (1951, 1983). Roku 1989 odletěli ale mladí čápi s jedním starým již 26. července. Druhý starý čáp odletěl až 16. srpna 1989. Vyvedli toho, roku 4 mladé. Je zajímavé, že mláďata začala létat 9. 7. 1989 a již 26. 7 byl pozorován jejich odlet. Nejpozdější odlety byly pozorovány v letech 1966, 1969 a 1974 ( 5. září ) . Je krutou skutečností, že od roku 1946 je právě rok 1990 prvním rokem, kdy se u nás bílí čápi neusadili. Od roku 1979 hnízdili až do roku 1988 bílí čápi také u rybníka v Doubravanech.
  Od roku 1975 hnízdí u nás i černí čápi. První pár, se tehdy usadil u Seletic. Od roku 1978 do roku 1981 hnízdil a vyváděl mladé 1 pár v lesním oddělení "Podlužanské výkazy" severně od Hasiny. Roku 1981 se tu začala budovat lesní silnice a jejich sídlo, asi 250 let starý dub, byli s hnízdem pokácen. Roku 1989 ale opět zahnízdil severně od Tuchomi. Letos jsem tu již 8. dub na viděl opět jednoho černého čápa kroužit. Snad jim jejich strom nikdo nepokácí.
  Od počátku šedesátých let hnízdí u nás i labutě, dříve tak vzácné. Dnes hnízdí na většině našich rybníků, dokonce i v ně kterých návesních rybníčcích. K tragédii došlo o vánocích roku 1987, kdy neuváženým vápněním rybníka v Pojedech došlo na tajícím ledu k tomu, že si tu dvě labutě vypálili oči. Jedna musela být utracena, druhá zahynula za dva dny po ní.
  Z dravců jsou nejhojnější káňata a poštolky. V lesích hnízdí nehojně i jestřáb. Zato častým dravcem hnízdícím na všech větších rybnících je moták pochop. Vzácně se objevuje moták lužní. Několikrát tu byl pozorován i orel mořský. Posledně loni 3. března 2 jedinci u Břístve ( Dušek, Rejsek, Souček ) .
  Za jímavý je v posledních letech výskyt krkavců, kteří tu i hnízdí. V posledních letech je také stále častější mimo strakapůdů i velký datel černý. Snad to souvisí s přibývajícím množstvím odumírajících dubů.
  Drobného zpěvného ptactva zřetelně ubylo. Týká se to do konce i vrabce domácího. Chocholouš u nás prakticky zmizel.
  Vidíme tedy u savců i u ptáků, že přežívají a někdy se i přemnožují velké druhy (divocí vepři, siky, labutě) na úkor druhů malých. Souvisí to zřejmě s poměrem povrchu těla k velikosti, respektive hmotnosti druhu. Ten je mnohem příznivější u velkých živočichů, takže se tu uplatňuje i poměrná menší koncentrace škodlivých látek v zevním i vnitřním prostředí organismu.
  Stejná situace je i u hmyzu. Zvláště u motýlů je patrné, že zanikají hlavně drobné druhy, kdežto větší přežívají. Motýlové a blanokřídlý hmyz jsou velice citliví na pesticidy.
  Z brouků u nás zaslouží pozornosti dříve mnohem hojnější roháč obecný. Nedostává se mu nyní k rozmnožování starých doupných stromků, zvláště dubů. Ale můžeme tu ještě najít, v trouchu starých lip velké larvy páchníka hnědého (Osmoder ma eremita ) .
  Zdá se, že hojnější než dříve je u nás nošorožík kapucínek (Oryctes nasicornis). Jeho larvám totiž stačí k vývoji hromada kompostu nebo pilin.
  Dostatek lesů a mokřin u nás vede k tomu, že se tu ješte dobře daří i obojživelníkům a plazům. Také jejich výskyt dobře charakterizuje stav prostředí.
  Z žab se zdá dokonce hojnější než dříve rosnička zelená (Ryla arborea) a ropucha zelená (Bufo viridis), která se objevuje na dvorech a v zahradách. Krásně zpívá a můžete si ji poplést se cvrčkem.
  Ze skokanů je v lesích nejhojnější skokan štíhlý ( Rana dalmatina). Je to nejhojnější a nejranější okrově hnědá žába našich lesů. Je typická právě pro naši oblast a je zajímavé, že dříve byla pokládána za vzácnou. Zato vzácný je u nás skokan zelený ( Rana esculenta ). Spíše se ještě setkáme s hnědavě zbarveným skokanem škřehotavým (Rana ridibunda). Také skokan hnědý (Rana temporaria) již není hojný.
  Na lesních cestách a kalužích není vzácná kuňka ohnivá (Bombina bombina). Kuňka žlutobřichá (B. variegata) u nás nežije.
  Čolek velký (Triturus cristatus) býval hojný za našich klukovských let. Pěstovali jsme je doma v akváriích jako malé krokodýly s ohnivě oranžovým břichem. Čolek obecný (T. vulgaris) je ještě častý. Zaměřovali jsme jej zřejmě ale dříve s čolkem horským (T. alpestris), který je mu velmi podobný, ale je tmavší a pestřejší. Jeho výskyt u nás se předpokládal, protože žije v Českém ráji. Prvního objevil u Loučeně v roce 1988 Rejsek. Roku i 989 jsme pak zjistili, že se nevzácně vyskytuje v našich lesích mezi Seleticemi a Tuchomí. Stačí mu jen louže pří kopy a vodou naplněné koleje v lesních cestách. Tento druh je typickým reprezentantem druhů, které již patří spíše do pod horských oblastí. Patří sem i následující druh, příslušník plazů - ještěrka živorodá (Lacerta vivipara). Je to tmavě hnědá menší ještěřka s nápadně špičatým ocáskem. Je u nás všude v listnatých lesích vlhčích a chladnějších poloh. Tím se také liší od suchomilné ještěrky obecné ( L. agiIis ) , která je u nás mnohem vzácnější.
  Slepýš křehký (Arguis fragiiis), dříve tak hojný, stává se stále vzácnějším. Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) u nás dosud nebyl zjištěn.
  Z hadů se u nás můžeme setkat s dvěma druhy: Užovka obojková ( Natrix natrix), typická žlutými měsíčky za hlavou, žije hlavně poblíž rybníků. O "námluvách" můžeme zastihnout i více jedinců pohromadě. Zmije obecná ( Vipera berus ) žije tu v malé, ale stálé populaci u Tuchomi. Setkal jsem se tu na jaře s krásně jasně modrým exemplářem.
  Vidíme, že příroda u nás je stále ještě velmi pestrá a skrývá mnoho vzácných pokladů. Učiňme všechno proto, abychom je neztratíli úplně.
 

Prameny:
    Rožďalovice - Sborník vydaný k 650. výročí založení města (1990) - MUDr. V. Lekeš


(c) 2011 Rozdalovice.wz.cz, rozdalovice.wz seznam.cz


FACEBOOK